Návštěvník jako partner pro zpětnou vazbu

Proč zapojit návštěvníky aktivně a jak kombinovat metody výzkumu

Autorka: Kateřina Hajná

Pokud řekneme “muzejní výzkum” většině se nejspíše vybaví nekonečné vyplňování dotazníků nebo analýza dat mimo výstavní prostor muzea. Ve skutečném provozu však může být výzkum v muzea nejen interaktivní, ale dokonce i udržitelný. Stačí k němu jen přistoupit kreativně a s důrazem na aktivní zapojení návštěvníků.

Nejde se jen dívat nebo jen ptát – kombinace přináší komplexitu

Nejen v rámci muzejního výzkumu má každá metoda své limity. Zvolíme-li například pozorování, dozvíme se, co návštěvníci skutečně dělají, na co se dívají, u čeho se zastavují – ale nezjistíme, proč to dělají. Naopak pokud zvolíme pouze třeba rozhovory, dozvíme se sice motivaci a pocity dotazovaných návštěvníků, ale už nezachytíme, co ve výstavním prostoru dělali doopravdy, jaké jsou jejich spontánní reakce nebo neplánovaná rozhodnutí.

Teprve až v momentě, kdy námi zvolené metody spojíme – zde by to tedy byla kombinace pozorování a rozhovorů – dostaneme komplexní a ucelený obraz situace. Takovým způsobem získáme pohled nejen zvenčí, ale i zevnitř – očima samotných návštěvníků, a to je v muzejním prostředí, kde návštěvníci často reagují intuitivně, podle emocí a na základě kontaktu se specifickým prostředím a estetikou, obzvláště cenné.

Jak proměnit “odpad” v data?

Kombinace různých přístupů neznamená pouze komplexnější data. Otevírá nám také nové formy, jak do tohoto procesu aktivně zapojit návštěvníky, a zároveň řešení, která jsou smysluplná a udržitelná. Jako inspirativní příklad nám může posloužit situace z Minnesota Historical Society’s History Center. V této instituci si všimli, že návštěvníci po prohlídce často odhazují vstupní placky, a to hned u východu muzea, takže se zde začal hromadit nechtěný odpad. Namísto toho, aby v této situaci muzeum návštěvníky začalo omezovalo zákazy, udělalo z nich aktivní účastníky evaluace. Muzejní tým přišel s nápadem hlasovací platformy, kdy před východem umístil několik nádob, do kterých mohli návštěvníci vstupní placky vhodit. Tak aktivně hlasovali pro odpověď na danou otázku. Jaký byl výsledek? Návštěvníci dostali možnost jednoduše a zábavně vyjádřit svoje preference a muzejní pracovníci získali užitečná data. Navíc výstupní zóna zůstala čistá – muzeum proměnilo “odpad” ve zdroj zpětné vazby.

Tento design přinesl několik výhod:

• Nevyžadoval složité a nákladné technologie.
• Zapojení bylo pro návštěvníky intuitivní.
• Data byla ihned viditelná, a tak motivovaly další návštěvníky k hlasování.
• Přístup se zakládal na udržitelnost – opakovaně využívá materiál a zbytečně nadměrně nezatěžuje muzejní pracovníky.

Participace jako základ dlouhodobého vztahu

Na tomto příkladu jsme viděli, že aktivní návštěvnická participace nemusí být nijak nákladná ani složitá. Někdy stačí jen dobrý nápad. Drobné úpravy v prostoru mohou vést k velké proměně – z pasivního návštěvníka se stane aktivní partner, který sdílí svůj názor. Když bychom k tomuto hlasování přidali třeba také rozhovory, rázem bychom získali bohatý a vrstevnatý datový základ. Ten můžeme použít jako zdroj pro úpravy a vylepšení našeho muzea tak, aby odpovídalo reálným návštěvnickým potřebám a bylo pro ně moderním a přívětivým místem, kam se budou rádi vracet.