Interaktivita v muzeích a zapojování návštěvníků

Jaké jsou přínosy a rizika muzejní interakce

Autorky: Anna Doušová a Nina Wanča

Interaktivita může mít celou řadu podob a v tomto textu se seznámíme s důležitými základními pojmy a nastíníme možné přínosy i rizika. Dnešní digitální doba radikálně mění způsoby, jakým lidé vnímají a konzumují informace. Kulturní instituce jsou nuceny adaptovat se na tyto změny, aby udržely krok s nároky moderního návštěvníka. Muzea plná statických exponátů nemusí již běžným návštěvníkům stačit a česká muzea tak již zdaleka nevypadají, i když tento obraz může v mnohých bohužel přetrvávat.

Díky interakci se návštěvníci baví i učí

Právě interakce je způsob, jak motivovat návštěvníky k opakované návštěvě a jak podporovat jejich aktivní přístup k získávání nových informací a rozšiřování nabitých vědomostí. V muzeu můžeme uvažovat o fyzické interaktivitě v podobě hands-on exponátů, ale přemýšlet musíme i o minds-on interaktivitě, tedy způsobech, kdy podporujeme vznik nových myšlenek.

Asi všichni cítíme, že jen klikat nestačí. Interakce musí být promyšlená, otestovaná, dobře zacílená. Ve vlastním výzkumu jsme zjistili, že právě hands-on aktivity byly vnímány velmi problematicky – pro část návštěvníků to byl nejlepší exponát, pro druhou část naopak ten nejhorší. Možností na exponáty sahat se tedy rozhodně nezavděčíte všem.

Od obrazovek po hry

Interaktivní prvky v muzeích mohou mít různou podobu, od dotykových obrazovek přes rozšířenou realitu (AR) a virtuální realitu (VR) až po participativní hry, kde návštěvníci spolupracují a kde vzniká unikátní vzdělávací zážitek, který rozšiřuje téma expozice. Takové technologie a přístupy nejenže zvyšují zapojení, díky kterému se návštěvníci dobře baví, ale také motivují k opakovaným návštěvám a sdílení zážitků na sociálních médiích, což přirozeně zvyšuje povědomí o instituci. Stále totiž platí, že doporučení od někoho, komu důvěřujeme, je jedna z nejlepších reklam.

Příklady interaktivních prvků v muzeích:

• Dotykové obrazovky s doplňujícími informacemi o exponátech, videi a kvízy a jinými drobnými hry. Pro dotykové obrazovky také můžete vytvořit virtuální výstavu, která nabízí hry.
• Virtuální realita (VR) – návštěvníkům umožňuje prožít historické události nebo vstoupit do světa umění.
• Rozšířená realita (AR) – doplňuje fyzické exponáty o digitální prvky viditelné skrze mobilní telefony a tablety.
• Znalostní hry – návštěvníci plní úkoly a sbírají body za správné odpovědi.
• Komplexní hry – Hry v různých žánrech, které mají svá pravidla, cíle a využívají nejrůznějších principů (deskové hry, karetní hry, únikové hry, historické hry, strategické hry a další)
• Haptická a zvuková zpětná vazba – návštěvníci mohou cítit textury a povrchy exponátů nebo si poslechnout historické zvuky.

Výhody interaktivního přístupu

Návštěvníci očekávají, že se budou v muzeu učit a interakce podporuje aktivní zapojení, zážitkové učení, což může podporovat učení. Zároveň nám interaktivní exponáty otevírají nové možnosti, jak komunikovat s mladší generací a zvyšovat obecnou atraktivitu a moderní image muzea, které jde s dobou Děti a mladiství jsou zvyklí na zapojení, je to pro ně přirozenější forma vnímání informací než skrze statické vitríny. Pokud muzea chtějí oslovit novou generaci návštěvníků, je nutné neustále inovovat a hledat nové způsoby, jak je zapojit do děje expozic.

Pozor: Zní to skvěle, ale interakce může být také samoúčelná, nákladná a nefungující. Nejprve je třeba si definovat náš cíl – chceme jen pobavit? Chceme předat informace? Jaké přesně? Chceme ukázat historii v pohybu? Chceme zpřítomnit historickou dobu? Poté musíme zvolit typ interakce a její formu. Nezapomínejme na to, že 80 % návštěvníků přijde do muzea s někým dalším. A asi nechtějí každý trávit čas u své obrazovky i v muzeu.